Moderní gymnastika je ženský sport, který kombinuje prvky baletu, gymnastiky, divadelního tance a akrobacie a to jak s náčiním, tak bez něj. Náčiním se rozumí švihadlo, obruč, míč, kužele a stuha. Ze společných skladeb moderní gymnastiky se vyvinula estetická skupinová gymnastika kterou v Japonsku cvičí také muži.

Moderní gymnastika se stala olympijským sportem v roce 1984. První titul olympijské vítězky z těchto Letních olympijských her v Los Angeles získala Kanaďanka Lori Fungová. Společné skupinové skladby se na olympijských hrách poprvé představily na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě, kde vyhrála skladba Španělska.

Gymnastky začínají trénovat obvykle od velmi mladého věku a svého vrcholu často dosahují již před dvacátým rokem. Tento způsob tréninku a soutěží vede k časté kritice, neboť špatným tréninkem může dojít k přetěžování kloubů a bývalým vrcholovým sportovcům může později způsobit zdravotní problémy.

Vrcholnou soutěží moderní gymnastiky jsou Olympijské hry a Mistrovství světa v moderní gymnastice. Mezi další významné mezinárodní soutěže se řadí Mistrovství Evropy v moderní gymnastice, Světový pohár a Grand Prix, jehož jedno kolo se koná od roku 2006 také v České republice.

Mezinárodní soutěže jsou rozděleny mezi Juniorky (do patnácti let) a Seniorky (dívky od šestnácti let).

Soutěží se buď v jednotlivkyních, anebo v pětičlenných družstvech. Jednotlivkyně soutěží ve čtyřboji ve volných sestavách s náčiním. Společné skladby seniorek mají vždy jednu sestavu se stejným náčiním a jednu sestavu s kombinací náčiní (vždy dvě gymnastky mají jiné náčiní než ostatní tři).

V České republice je kalendářní rok rozdělen na jarní sezónu závodů jednotlivkyň a podzimní sezónu, která je určená závodům společných skladeb.

Nejvyšší českou soutěží je Mistrovství České republiky, které se pro většinu kategorií koná jednou za rok. Některé kategorie nemají vypsané mistrovské závody a končí na úrovni Oblastních přeborů.

Hodnocení je v tomto sportu předmětem řady sporů, protože se v něm odrážejí subjektivní názory porotce, který tak má prostor ovlivnit soutěž. V hodnocení se sčítají tři hodnoty udělované za provedení, technickou obtížnost a umělecký dojem. Právě složka uměleckého dojmu je velmi subjektivní záležitost. Jelikož některá hodnocení se výrazně odlišovala, a to i na mezinárodních soutěžích, snaží se Mezinárodní gymnastická federace tuto složku omezit.

Před rokem 2001 byla stupnice ohodnocení do deseti bodů, v tomto roce došlo k první reformě bodového systému. Tato reforma však nebyla úspěšná a nepovedlo se nastavit ji tak, aby zachovala volnost soutěží a zároveň minimalizovala nadržování rozhodčích, proto se v roce 2003 celý bodový systém změnil na třicetibodový. Ani tato změna nepřinesla žádoucí výsledky a Mezinárodní gymnastická federace čelila poměrně těžké kritice, to vedlo k tomu, že v roce 2005 byl systém změněn na dvacetibodový. Ani tento systém nepřinesl přílišné změny a očekává se, že přijdou změny omezující vliv uměleckého dojmu. Tato složka je ovšem pro moderní gymnastiku poměrně důležitá a nelze ji podceňovat. Od roku 2009 je celý systém opět změněn na třicetibodový.

Japonská verze mužské moderní gymnastiky má desetibodový systém ohodnocení a samotné Japonsko hostovalo první mužský světový šampionát v roce 2003, kterého se účastnily týmy z Kanady, Koreje, Malajsie a Spojených Států.